Dark Passion Play (2007)
The Poet And The Pendulum
"BÍLÉ ZEMĚ EMPATIKY"
Konec.
Skladatel je mrtev.
Padla na něj čepel
a přenesla jej do bílých zemí
Empatiky
Nevinnosti
Empatiky
Nevinnosti
"DOMOV"
Snílek a víno
Básník bez veršů
Ovdovělý spisovatel rozerván řetězy pekla
Poslední dokonalý verš
Je stále ta stejná písnička
Ach, Kriste, jak nenávidím to, čím jsem se stal
Vezmi mě domů
Unikni, uteč, uleť
Zaveď mě do snílkovy skrýše
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
Odpusť mi,
ale mám dvě tváře
Jednu pro svět
Druhou pro Boha
Spas mě
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
Můj domov byl přesně tam
Na nebeských lukách
Dny plné dobrodružství
Každé s usměvavou tváří
Prosím, už žádná další slova
Myšlenky z uťaté hlavy
Už žádnou chválu
Dej mi vědět, až bude mé srdce na správné cestě
Vezmi mě domů
Unikni, uteč, uleť
Zaveď mě do snílkovy skrýše
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
Odpusť mi,
ale mám dvě tváře
Jednu pro svět
Druhou pro Boha
Spas mě
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
"PACIFIK"
Třpytí se má krajina
S tyrkysovým vodopádem
S krásou pod povrchem
Věčně Svobodný
Zatáhni mě pod oblohu
Za bolest, za déšť
Včasný polibek pro dítě na dobrou noc
Kývající se čepel je mou ukolébavkou
Posadili jsme se na břeh a doufali
Pod tím stejným bledým měsícem
Jehož vedoucí světlo vás vybralo
Vybralo vás všechny
"Bojím se. Tak strašně se bojím.
Toho, že budu znásilněn znovu a znovu a znovu.
Vím, že zemřu sám.
Ale milován.
Žiješ dost dlouho, abys uslyšel palbu zbraní,
dost dlouho, abys zjistil, že se každou noc probouzíš s křikem,
dost dlouho, abys viděl, jak tě přátelé zrazují.
Dlouhá léta jsem byl připoután k tomuto oltáři.
Teď už odpočítávám pouze tři minuty.
Přeji si jen, aby mě dříve zachytil příliv a dal mi smrt, po které jsem vždy toužil."
"HRA TEMNÉ VÁŠNĚ"
Další zloděj po pravici Krista
Přeseknut ve dví - vražda novorozence
Svět dnes bude jásat
Zatímco budou vrány hodovat na tlícím básníkovi
Každý musí pochovat své milované
Žádná smečka nepochová kamenné srdce
Teď je jeho domov v pekle, dobře mu tak
Zabit zvonem, který mu odbíjel umíráček
Nad oltářem se probudil den
Pozůstatky temné hry vášně,
ve které beze studu účinkovali jeho blízcí
Jak přicházejí, plivou na jeho hrob
Unikni, uteč, uleť
Zaveď mě do snílkovy skrýše
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
Odpusť mi,
ale mám dvě tváře
Jednu pro svět
Druhou pro Boha
Spas mě
Nemohu bědovat, protože má bedra bědují více
Nemohu zemřít, já, děvka bezcitného světa
"Dnes, léta Páně 2005,
byl Tuomas zbaven svých pozemských trápení.
Přestal plakat na konci každého krásného dne.
Hudbě, kterou složil, už dlouho scházelo ticho.
Byl nalezen nahý a mrtvý,
s úsměvem na rtech, perem a tisícem stránek vymazaného textu."
Spas mě
"MATKA A OTEC"
Buď klidný, můj synu
Jsi doma
Ach, kdy jsi se stal tak chladným?
Čepel bude nadále klesat
Vše, co potřebuješ, je cítit mou lásku
Hledej krásu, nalezni svůj břeh
Snaž se je všechny zachránit, přestaň krvácet
Skrývají se v tobě tak krásné oceány
Na konci
Tě budu vždy milovat
Počátek.
Bye Bye Beautiful
Konečně už hory nemají oči
Jsou znaveny malováním tváře mrtvého muže do ruda
Svou vlastní krví
Kdysi milovaly, když měly tolik co ztratit
Jen mrkni a pak se podívej, jak je všechno v troskách
Slyšela jsi vůbec, co jsem ti kdy říkal?
Přečetla sis vůbec, co jsem ti kdy psal?
Poslouchala jsi vůbec, co jsme kdy hráli?
Připustila sis vůbec, co kdy tvrdil svět?
To jsme se dostali až tak daleko, jen abychom pocítili tvou nenávist?
Hráli jsme snad proto, aby se z nás nakonec stali jen pěšci ve hře?
Copak můžeš být tak slepá, copak nevidíš
Že sis vybrala dlouhou cestu, ale my budeme čekat
Sbohem, krásko
Jákobův přízrak pro dívku v bílém
Páska přes oči pro slepé
Mrtvé sourozence kráčející po zmírající zemi
Oprátka kolem škrceného srdce
Rozervaná věčnost
Umíráček teď vyzvání pomalu
"Musím zemřít, abych se cítil živ"
Slyšela jsi vůbec, co jsem ti kdy říkal?
Přečetla sis vůbec, co jsem ti kdy psal?
Poslouchala jsi vůbec, co jsme kdy hráli?
Připustila sis vůbec, co kdy tvrdil svět?
To jsme se dostali až tak daleko, jen abychom pocítili tvou nenávist?
Hráli jsme snad proto, aby se z nás nakonec stali jen pěšci ve hře?
Copak můžeš být tak slepá, copak nevidíš
Že sis vybrala dlouhou cestu, ale my budeme čekat
Sbohem, krásko
Není to strom, kdo se zřekl květu
Je to květ, kdo se zřekl stromu
Jednoho dne se naučím milovat tyto jizvy
Stále čerstvé od do ruda rozžhaveného ostří tvých slov
...Copak jsi tak slepá, že nevidíš...
...že hazardér přišel o to, co ani neměl...
Slyšela jsi vůbec, co jsem ti kdy říkal?
Přečetla sis vůbec, co jsem ti kdy psal?
Poslouchala jsi vůbec, co jsme kdy hráli?
Připustila sis vůbec, co kdy tvrdil svět?
To jsme se dostali až tak daleko, jen abychom pocítili tvou nenávist?
Hráli jsme snad proto, aby se z nás nakonec stali jen pěšci ve hře?
Copak můžeš být tak slepá, copak nevidíš
Že sis vybrala dlouhou cestu, ale my budeme čekat
Sbohem, krásko